Plavba lodi "Cat's Whiskers"
Whitsundays, říjen 2003
Plavba lodi "Cat's Whiskers"Whitsundays, říjen 2003 |
|
|
| 3-10 | Pá | Vstávalo
se v sedm a pomalu jsme začali balit. V deset jsme byli sbalení a většina našich věcí byla v kufru u Toyoty. JS odjel s Marií a Katkou k Bajlu, vrátil se pro nás a jeli jsme do Shute Harbour. Mezitím jsem se ještě stačil osprchovat. Podepsal jsem formuláře, poseděli jsme u mapy v zasedačce a Perry 43 "Cat 's Whisker's" už byl skoro připraven. Věci šly poměrně dobře, [Ian] přivezl naše zásoby a naložilo se to. Kvůli severnímu větru nás chtěl poslat do Nara Inlet co nejdříve, tak nás vzal na cvičnou plavbu, ale nevracel se. Vytáhl s námi plachty, přestoupil na nafukovačku a odjel. My jsme pokračovali na Unsafe Passage. Napřed jsme plachtili, a když jsme se přiblížili k průlivu, spustili jsme plachty a přešli na motor - na křižování proti přílivu nebyl čas. JS kormdiloval a zkusil co se stane, když tam dá plný plyn. Za malou chvilku jsme ubrali, ale vzápětí spustil na pravém motoru poplach. Tak jsme to chvíli zkoumali ale pak jsme zavolali loděnici. Něco jsme podle jejich pokynů zkoušeli a nakonec jsme se museli vrátit. Napřed doufali, že to za chvíli bude a že ještě stačíme aspoň Cid Harbour, ale šlo to pomalu a tak jsme nakonec zůstali u pontonu. Ráno ale musíme vyjet do půl sedmé. JJJ došli pro zmrzlinu a před večeří jsme ještě projeli nafukovací člun. Teď sedíme a kolem stolu, Jirka a Járy připravují plán na mapě na zítřek a asi budem chtít jít brzo spát. |
| 4-10 | So | Ráno
jsme vyjeli přesně v půl - o dvě minuty - dřív, ale dojeli jsme jen
o dvě stě metrů dál, než včera. Tentokrát svítila kontrolka žhavení. Tak
jsme se začali vracet a když přišli lidi z loděnice do práce, po nějaké
diskusi jsme se uvázali u bójky. Katka mluvila o návštěvě u vedoucího. Opravovat to přišel jeden z jejich techniků, ale vůbec tomu nerozuměl a nechtělo se mu do toho. Nakonec řekl, že se musí objednat autoelektrikář a s tím odjel. JS ale objevil, že je chyba prostě ve vratné pružince, tak jsme zatelefonovali loděnici (radio nebrali), že jedem. Vítr byl dost slušný - asi až k 25 kt - ale šel s proudem, tak to nebylo špatné a bez problémů jsme dojeli do Refuge Bay v Nara Inlet. Jezdilo se na člunu, snorklovalo (včetně mne) a povídali jsme různě co a jak dál. Dokonce i Marie si zaplavala dvakrát (já ne) a byla nadšená, že se jí podařilo se vznášet ve vodě na zádech aniž by plavala. Je to tady velmi pěkné a malebné a pod vodou je slušný výběr korálů, jenže viditelnost je dost špatná, jen několik metrů a všechno je posypané nějakým jílem. Viděli jsme dvakrát želvu, jednou když jsme se vraceli a pak tady v zátoce - já jen z dálky. Teď je půl šesté a chystáme se na další program. Uvažovalo se o cvičném vytahování plachet, ale nevím, jestli už není pozdě. |
| 5-10 | Ne | Ráno
jsme vyjeli o půl deváté, po snídani, ve skutečnosti později, než bylo
ideální. Vypluli jsme ze zátoky, otočili doprava a vytáhli plachty. Věc
zabrala trochu času a pak, když vítr zesílel ke dvaceti jsme refovali
a to zabralo další čas. Mezitím jsme chvílemi jeli velmi slušně, skoro
8 kt, ale většinou o hodně míň. Když jsme projížděli kolem Black Island spočítal jsem si, že bychom se z Butterfly Bay vraceli až ke čtvrté. To se mně při předpovědi až 20 kt nezdálo, tak jsem po krátké dohodě s Jirkou ohlásil, že se program mění a že dál nejedem. Navrhli jsme po prvních námitkách místo toho Stonehaven Bay. Ani tohle nebylo přijato s žádným nadšením, ale nakonec se tam jelo. V tu dobu už byla nálada dost na bodu mrazu. Pro vyplutí jsme navrhli 12:30, tak abychom byli zpátky v Nara Inlet před změnou proudů (příliv). Jel jsem si zaplavat s maskou na korály, byly velmi pěkné. Ve skutečnosti jsme vypluli až po čtvrt na dvě. Za půl druhé hodiny jsme opět zakotvili v Nara Inlet. Ponějakém posezení následovala Velká Porada a pak jsme po radiovém hlášení ve čtyři přejeli o kus dál - byli jsme moc blízko k sousedům. Skoro všichni se pak vydali snorklovat. Voda byla příjemná ale korály nebyly moc vidět - byl příliv a byly od hladiny moc daleko. Tím program více méně skončil. Plánujeme kam dál a kdy zvládneme Whitehaven Beach. Vytáhl jsem teď fotky. Jsou pěkné, ale Olympus zapoměl datum, tak je nemám popořádku. Bude to dost práce navíc. |
| 6-10 | Po | [6]
Ráno jsme se vzbudili už v půl šesté, tak se vstávalo brzo a vyjeli
jsme v sedm. Cesta kolem ostrova probíhala bez problémů, jen v The
Narrows jsme chytili kus cesty kde byl - dost slabý - vítr proti
končícímu přílivu. Trochu jsme tam hopsali, ale jakmile jsme otočili
na východ, věci se dost uklidnily.
Nakoukli jsme do Butterfly Bay, ale
Maureen Cove se nám líbila víc, tak jsme popojeli
tam. Našli jsme tam volnou bóji právě v koutě, který byl nejvíc krytý.
Navíc od ní bylo snad jen 50 metrů ke korálům. Hloubkoměr ukazoval asi
11m. Krom nás tam byla jen jedna plachetnice na další, dost vzdálené bójce.Dali jsme dohromady potápění a ukázalo se, že jedna souprava je vadná, unikala kolem hadice do BCD kde byl vadný O-kroužek. Tak jsme se potápěli jen se dvěma. První šli na vodu JS+JS a vrátili se velmi spokojení. Mezitím Jirka odvezl Marii a Katku na pláž a ponechal je jejich osudu. Pak jsem šel já a Jára. Pod vodou to byla dost fantasie - ryb spousta, viditelnost vypadala přes deset metrů a korály všech barev a tvarů. Obepluli jsme dost velký kus jak u skal, tak potom podél pláže a vylezli jsme na pláž. Nebylo to valné, je tam pruh velkých kamenů. Ještě před ním, už při snorklování jsme chvíli sledovali velké hejno korálových ryb, které se tam pásly. Když jsme vylezli, výsadek se přesunul na dvě etapy na loď a pak jsem ještě chvíli jen snorkloval. Fotky byly snad ještě lepší. Pak pro mne Jára připlaval a vyrazilo se dál. Objeli jsme zbytek Hook Islandu, mělčinu za ním (byl právě nejmenší "spring" odliv) a pomalu jsme dojeli ke Gulnare Inlet. Je dost mělký a plížili jsme se dovnitř při dost nízké vodě. Jeli jsme opět podle GPS a nikde jsme neuvázli, ale když hloubkoměr ukazoval 1,1m raději jsme zakotvili, i když jsme vlastně ještě nebyli přímo v kotvišti. Po lívanečkách (Katka) jsme s JS+JS jeli na výpravu na člunu k horní straně zátoky. Je tam více méně jen mangrove, ale pěkná džungle. Vrátili jsme se skoro za tmy. Jako druhá večeře byla rajská a po ní bylo dlouhé prohlížení fotek z korálů. Spát jsme chtěli jít asi v deset, po dlouhé navigační seanci kdy Jirka (vypadal už dost unaveně) vyrobil serii waypointů pro zítřejší plavbu na Whitehaven Beach. Téměř na poslední chvíli jsem si uvědomil že bude přes den v Solway Passage odliv směrem na sever a ne na jih, jak jsme plánovali. Tím se všechno změnilo a Whitehaven Beach se více méně zhroutila - leda, že by se vítr proti předpovědi změnil na jižní. To sice slibovali, ale tak úplně jsme jim to nevěřili. Nakonec jsme vymysleli, že když nebude jižní vítr, pojedem asi do Chance Bay. Natáhli jsme si budíka na přepověď v půl sdmé a konečně jsme šli spát. |
| 7-10 | Út | Ráno
jsme vyjeli brzo a zkusili jsme s Jirkou vyplout na plachty. Bohužel,
vítr lehnul jak jsme ukázali genuu, tak jsme čtvrt hodiny postáli a pak
odjeli na motor. Projeli jsme severní větví Fitzalan Passage a brzo na to jsme postavili plachty. Jelo to velmi hezky. Později jsme udělali obrat a v Chance Bay jsme spustili plachty a zakotvili. Sklenářovi si vzali člun a jeli se potápět (Járy) a snorklovat a Baumovi zůstali na lodi. Zkusili jsme se namočit, ale byl tam dost proud. Nakonec jsme hlavně vyzkoušeli SplashCam a celkově si trochu odpočinuli. SplashCam sice ukázala na dně v devíti metrech nějaké zelené lodyhy, ale jinak nic moc. Rozhodně žádný úspěch. Měli jsme taky dost problémy s předpovědí počasí. Videokamera byla vybitá a nenahrála to a tak si Jirka nakonec vyžádal další předpověď z Whitsunday Rent-a-Yacht. Slibovaný jižní vítr se odsunul do jižních vod a až navečer, tak Whitehaven Beach vypadla z programu definitivně. Ve dvě jsme vyjeli zpět do Gulnare Inlet. Sklenářovi uvažovali o Cid Harbour, ale tam by se to mohlo dnes dost houpat, tak nakonec rozhodli pro Gulnare Inlet. Skoro celou cestu, až do zakotvení řídila Katka. Ke vchodu jsme přijeli v 15:25 a zakotvili jsme pět minut před čtvrtou. Jelo se velmi mělkou vodou - až 0.7m - a byli jsme tu dnes první. Je tady trochu příjem, tak byla nějaká výměna SMS a emailů s F a E. Jirka a Járy jeli večer na výzkum do horních vod. K večeři byly nudle s vajíčky a se spoustou dalších přísad. V noci přešla slibovaná změna a před půlnocí vítr přešel na JZ a foukal až 23 kt - možná i trochu víc. Na našem kotvišti to znamenalo, že jsme se přece jen trochu houpali, ale ne moc a o nic nešlo. Za dvacet minut jsem zase zalezl do postele. Byl jsem rád, že se nejelo do Cid Harbour - asi by to tam bylo o dost víc dramatické. |
| 8-10 | St | V
půl sedmé jsem vyslechl předpověď z Telstry. Vítr se konečně ustálil
na JV směr - cesta na SV pláže a zátoky byla volná! Ráno jsme vypluli opět jako první a uháněli jsme starou známou cestou na východ. Vody bylo dost, tak jsme jeli přes mělčinu u vjezdu do zátoky. Solway Passage nás uvítala klidnou vodou a v půl desáté jsme zakotvili u pláže Whitehaven Beach. Měli jsme podle našich plánů jeden a půl hodiny na průzkumy. Nejdřív jel na 3/4 hodiny na břeh Jirka se Sklenářovými. Já a Marie jsme se zatím připravili a když přijel, předali jsme mu loď a jeli jsme zase my na břeh. Já jsem zajel k východnímu kraji pláže, kde začínají skály a asi půl hodiny jsem plaval s maskou. Korály tam nebyly, spíš zbytky ústřic (?) na skalách, ale rybek celkem dost. Járy se tam pak taky na chvíli objevil, přišli za námi. V 11:10 jsme už zase zvedali kotvu a jeli. V Solway Passage se voda dost točila, ale byla celkem klidná - vítr šel s odlivem. Až na výjezdu z ní, když jsme se dostali pod vliv volné vody začaly větší vlny a chvíli to bylo dost houpací a pár několikametrových vln jsme jeli trochu bokem. Příjemně vzrušující plavba a nikdo z posádky neměl problémy. Jeli jsme zpátky stejnou cestou, po normálních vlnách nekrytých vod. Teprve u Hamilton Island jsme vjeli do kryté vody a nastal klid. Tentokrát jsme jeli širší stranou Fitzalan Passage. Měli jsme trochu náskok, tak jsme ještě na hodinu zastavili u Henning Island na bójce. Já, JS a Járy jsme jeli na průzkum na potápěcí místo. Járy měl masku - říkal, že je to tam pěkné, viděl velkého rejnoka a litoval, že není možné jít pod vodu. Za hodinu jsme byli zpátky a tentokrát jsme jeli už přímo do Shute Harbour. Whitsunday Passage byla v tomhle úseku celkem klidná - vítr byl více méně s proudem a navíc to asi bylo už trochu kryté pobřežím. Přijeli jsme s půlhodinovým náskokem. Technik přijel a převzal loď na přistání - celkem zbytečně. Byl velmi spokojen s papírky s kursy, které Jirka lepil na desku. Po přistání nám dali hodinu na zbytek úklidu, tak nastala usilovná činnost, balilo se, uklízelo a vozilo ke kanceláři. Zbylé formality, zavolali nám MaxiTaxi a pak už jsme jen všechny krámy vyvlekli po úzkém schodišti do druhého patra hotelu a nastal pohov. Je to tady velmi pěkné - ve velmi dobrém stavu, spousta místa a nádherný výhled na zátoku. |
